|
|
|
|
|
|
|
|
Malá úvaha na téma "etymologie názvu RUMŠTAJN"
Nejdřív nebylo nic, pak přišel pánbůh a stvořil světlo, zemi a tak dále...
Za nějaký čas objevili se tu lidé. Neměli se rádi. Jedni byli paličatí jako
berani, druzí tvrdí jako kámen. Pořád mezi sebou válčili a tak aby jedni
vyzráli nad druhé, postavili si tu
hrad. Jak plynuly roky, pod hradem vzniklo
město.
Vzkvétalo a rostlo po dlouhá staletí, jenže pak přišli
náckové a všechno podělali. Museli přijít amíci je zkrotit. Vedle města
proto vyrostla
základna,
to aby náckové (a také nedalecí komouši) byli
pod kontrolou. Po nějaké době náckové (i komouši) vymřeli (skoro) a
taky spadla jedna zeď. Jakási
parta chlápků
se dala dohromady a začali
hrát tvrdou muziku. Mezitím kdosi kdesi vymyslel
chutný nápoj. 24.11.
2001 se nedaleko odtud sešla banda lidí a přemýšleli jak si mají říkat.
Dlouho nevěděli a tápali. Až najednou dva z nich pustili onu muziku,
jeden přines ten nápoj a čtvrtou to napadlo, ostatní po chvíli souhlasili.
A název byl na světě! Ať žije Rumštajn!
| |
|
Začátek
|
|
Slovníček esoterických pojmů
| |
Brrr nein !
něm. "Nemyjte se v té špinavé vodě!" n. "Fuj!
Já bych se v té špinavé vodě nemyla!"
Toto pozoruhodné slovní spojení, jehož přenesený význam byste
ve slovníku marně hledali, jsme objevili náhodou při naší cestě
Lužickou vrchovinou. Jde patrně o místní dialekt, reagující na
aktuální neočekávanou situaci. Totiž na čtverku povedených Čechů -
chudáků z východu, kterak se upocení, umatlaní a uprášení po
namáhavé cestě na kole, zoufale osvěžují v místní - hřbitovní -
studni. Nebyla to studně ledajaká, byla v ní voda kouzelná,
jenom nebylo jasné, jedná-li se o vodu živou, či mrtvou.
Faktem bylo, že studánka byla ozdobena četnými kvítky z
uvadajících stromů, drobným roštím z okolních keříků a
všelijakou tou boží havětí. Zatímco někteří z nás omyli
si v posvátné voděnce z úcty jen ruce, jiní neváhaly využít
milodarů naplno. Sundali trička a osvěžili naplno svá těla.
Není divu, že nekulturní, tradici nectící a přepychu navyklá
Němka s konví v ruce, chtějíc blahodárnou tekutinou plýtvat
také na své hřbitovní kvítí, zvolala onu památnou větu. Stalo
se tak dne 1.září LP 2000 někdy po poledni ve vesničce Chróstawa/Crostau
nedaleko města Šerachov/Schirgiswalde v Horní Lužici skupince JARAPARA.
| |
Začátek
|
nekroturistika, nekroturismus,
nekroturista, nekroturistický (něm. e Nekroradfahrentouristik)
Novodobý způsob cestování (zejména cykloturistika) sociálně
slabších vrstev především z oblastí východní Evropy, který se
provozuje v bohatších zemích Evropy západní. Čechy je realizován
nejčastěji v blízkém pohraničí Spolkové republiky Německo. V této
zemi existuje velmi kvalitní síť vybavených veřejných hřbitovů,
které slouží méně majetným, resp. nemajetným turistům na místo
kempů, restaurací, hotelů či ubytoven. Je pochopitelné, že chudší
české turisty láká především základní potřeba nutná k cestování
(kterou si nemohou dovolit) - zdroj vody. Míří tedy za vodou, studní
či pramenem. To vše se zde nachází. Navíc v komfortním vybavení -
studna, často s kamennou podezdívkou někdy i s kohoutkem. Na hřbitově
je možno se umýt, načepovat vodu. Lze se zde osvěžit, posedět,
uschovat před deštěm, v příjemném upraveném prostředí posvačit
či poobědvat, v klidu si odpočinout… Navíc často ve společnosti
velmi významných osobností. Například v Budyšíně se lze setkat s
předními osobnostmi srbského národního života, či s vysokými
církevními hodnostáři. V tichém rozjímání s nimi můžete živě
rozmlouvat o nejrůznějších filozofických otázkách např. o
pomíjivosti času, či o životě a smrti. Některé nadstandardní
hřbitovy jsou vybavené i pitnou vodou či zděnými veřejnými
záchodky! Jako obzvláště komfortní lze doporučit hřbitov v
Schirgiswalde, Budyšíně a Kytlitz.
Některé vybrané hřbitovy v Horní Lužici :
Budyšín/Bautzen - katolický hřbitov sv. Mikuláše
Vyniká především svým obsazením: (přední vůdci srbského národa,
biskupové Míšenští aj.). Romantické ruiny mikulášského chrámu,
výhled do údolí Sprévy. Nevýhodou je zvýšené množství turistů,
kteří Vás často nenechají ani v klidu nasvačit natož omýt, či
vést intelektuální debaty s obyvateli.
Šerachov/Schirgiswalde - při kostele P.Marie
Příjemný slunný hřbitov, přezdívaný též "Český" a to pro silné
vazby s českým pobělohorským exilem (řada osobností). Jako
nadstandard jsou zde zděné záchodky. Specialitou pak půlnoční
představení: rej českého lupiče Karáska a jeho saských obětí z
18.stol.
Chróstawa/Crostau - níže pod kostelem, při cyklostezce na Kirschau
Malebné vesnické prostředí. Krásný výhled na svahy Lužické pahorkatiny.
Prakticky řešená nádržka na osvěžení (pozor na upejpavé Němky, viz
také heslo "Brrr Nein!").
Ketlicy/Kittlitz - při kostele ve středu vsi.
Prostorný hřbitov, s kvalitní pumpou (kohoutek, nádržka).
Přilehlé maštale slouží jako rejdiště místních dětí, možno
skrýt se před deštěm.
Bukecy/Hochkirch - při kostele na návsi
Vkusný romantický hřbitov, ze kterého na vás dýchne kouzlo
starých časů (zachovalé historické reliéfy), starobylý kostel
dominanta kraje. Pod korunami stromů možno nalézt příjemný stín
a odpočinek. Krásný výhled do okolí. Ideální pro odpolední siestu!
| |
Začátek
|
"Pak se srovnáme..."
nářeč. obchodnický obrat pro vyjádření vzájemného zúčtování,
užívaný zejména v Podorlicku i jinde.
Tohoto regionálního výrazu užívají osadníci v menších vesničkách,
zejména v oblasti Orlických hor a to nejčastěji v rámci svého
obchodního styku s místními turisty. Souvisí se zvláštním druhem
místního "podnikání", který se zde rozvinul po úpadku zdejšího
pastevectví, především od druhé pol. 20.stol. v souvislosti s
nárůstem turismu. Domorodci často a rádi prokazují turistům drobné
služby (např. půjčují cukr, opravují sáňky, vozí je gazíkem na nákup
apod.), mnohdy zcela dobrovolně a bez předchozího požádání turisty.
Poté, co službu vykonají a příjemně překvapení rekreanti je odmění
upřímnými díky, pronesou ledabyle tento slovní obrat. Důvěřiví,
místních poměrů neznalí turisté, výrazu neporozumí a při vědomí
jací dobří lidé v tomto kraji ještě žijí, dále využívají jejich
dobrodiní a dále je odměňují pouze přátelskými díky. Cizinci
ovšem netuší, že domorodí obyvatelé doma ve svých chaloupkách
skryti všetečného pohledu cizáků, pečlivě sčítají službu za službou
a vyhodnocují veškeré náklady, výdaje i vynaložené úsilí a skládají
závěrečný účet. Ten pak může být pro mnohé nepříjemným překvapením.
Jako účinná obrana proti tomuto druhu kasírování se osvědčila metoda
"chudého kraje". Domorodcům se vyplatí tvrdit (namluvit), že turista
pochází z ekonomicky slabého regionu s vysokou nezaměstnaností a
špatnou sociální situací, nejlépe z rozvrácené rodiny. Domorodci
mají totiž, jak bylo zjištěno, ke své škodě, velmi silně vyvinutý
smysl pro sociální cítění a tak po zjištění těchto skutečností,
jsou schopni turistovi paradoxně prominout nejen veškeré své
nadstandardní služby, ale často ze soucitu seškrtají účet takovým
způsobem, že na turisty sami doplácejí. /věd. pozn. Půjde zřejmě
o genetický zásah přírody, která v zájmu udržení trvale udržitelného
rozvoje a rovnováhy místní populace, poté, co přidala genů na
podnikavosti, vyrovnala tuto "dravou" dispozici zvýšenou sociální
empatií./. Zvláště nebezpečné je též pronikání tohoto místního
jevu i na turistické katalogy (a to i renomovaných kanceláří).
V nabídce ubytování je např. poznamenáno: "elektřina v ceně", chybí však informace
kolika kWh se tato poznámka týká, případně "ubytování max. pro
sedm osob", a ve skutečnosti jich zkasírují s přehledem klidně
devět. Nebo-li za informacemi v letáku je vždy nutno si představit
napsané orlické: "pak se srovnáme". Jedině tak nemůžete domorodcům
z Orlických hor snadno naletět.
Jako ukázkový příklad popisovaného folklóru byl zaznamenán podnik
pana Františka Pátka? z osady Sedloňov čp. 8 v Orlických horách,
který spolu se stejně "folklórně" založenou manželkou pronajímá
přilehlý domek svých zemřelých (?) rodičů.
| |
Začátek
|
Scheiße Ostdeutsche !
místně něm. pozdrav
Jedná se pravděpodobně o bodrý přátelský pozdrav rozšafných
"západních němců" svým východním soukmenovcům, který zřejmě
s oblibou používají na potkání při svých toulkách skrz východní
spolkové země. Byly jsme tímto pozdravem poctěni i my. Patrně
nedopatřením, spleteni za německé bratry. Lze totiž předpokládat,
že pokud by se ukázalo, že jsme pouze špinaví Slované aus Böhmen,
takového přátelského přivítání by se nám mezi hrdými Němci sotva
poštěstilo. Stalo se tak shodou okolností na památném mostě Míru
v Budyšíně v pozdním odpoledni. Pozdraveni jsme byli jedním
rozjařilým postarším Němcem dne 1.9.2000. Než jsme se stačily
z té pocty vzpamatovat, byl pryč. Tímto se mu tedy dodatečně
omlouváme, že jsme mu ani nestihli náležitě uctivě odpovědět :
Entschuldigen Sie bitte! Herr Scheiße Westdeutsche!
| |
Začátek
|
Syndrom "Slivovice"
Psychologický termín pro vyjádření falešného maloměšťáckého
obdivu nad naprostým nesmyslem, jenž je jedním předkládán
druhému k posouzení, přičemž se posuzovatel domnívá, že je
od něho očekáván obdiv a uznání předkládaného objektu resp. že
objekt je předkládán předkladatelem právě za účelem chlubení,
kteréžto posuzovatel díky své úlisné touze podlézat svému hostiteli
resp. předkladateli (zejména na návštěvě), nebo ve snaze zamaskovat
vlastní neschopnost předkládaný zdroj chlubení fundovaně posoudit,
ochotně a bez přemýšlení okamžitě vyhoví, v důsledku čehož posuzovateli
zákonitě uniknou jemné ironické nuance situace, totiž ty, kdy objekt
je předkládán nikoli za účelem chlubení se předkladatele, nýbrž za
účelem přesně opačným, tj. kdy předkladatel očekává všeobecnou
souhlasnou kritiku objektu, jehož závadnost a nesmyslnost považuje
za zcela zjevnou, čímž se posuzovatel, jenž nesprávně odhadl situaci,
dostává do postavení společensky přesně opačného, než svým původním
jednáním zamýšlel.
Název je odvozen od jednoho zaznamenaného případu, který se odehrál
mezi aktéry JA (posuzovatel) a DA (předkladatel), za svědectví RA + BE
a to na severu Čech v malé pohraniční osadě Studený nedaleko městečka
Česká Kamenice dne 9.3.2001 ve večerních hodinách. Stalo se tak na
návštěvě kdy posuzovatel JA byl v roli hosta a předkladatel DA hostitel.
Předkladatel DA předložil posuzovateli JA objekt SL (slivovice),
přičemž posuzovatel JA nepostřehl zjevně předcházející ironickou
konverzaci na účet objektu SL a tudíž jednal v důsledku okolností
ukázkově podle modelu jmenovaného syndromu. Předkladatel DA po oné
předcházející konverzaci nejprve, bez komentáře, přičichl k hrdlu
láhve objektu SL, načež objekt SL předal posuzovateli JA. Ten,
domnívajíc se, že se od něho čeká pozitivní znalecký posudek, navíc
s vědomím, že hostitel na počátku návštěvy zajisté hostům předvádí
své nejlepší produkty, jenž má k dispozici, přičichl. A aniž by
přemýšlel, proč objekt SL je cítit jak zkažený iron, předvedl s
náležitou teatrálností působivé znalecké gesto, a pochvalným
zamručením vyjádřil "vynikající kvalitu" objektu SL a "vynikající
výběr" předkladatele DA. Načež překvapený posuzovatel JA, pochopil,
podle ještě udivenější reakce předkladatele DA, že se dostal přesně
do situace, v níž se původně rozhodně ocitnout nechtěl.
| |
Začátek
|
Vopruz
Vopruz je vše co je bezproblémové, běžné, jednoduché, logické,
konvenční, normální, obyčejné, očekávané, přirozené, racionální,
rozumné, snadné, správné, tradiční, zákonité, zásadní.
Pro vysvětlení jsem si dovolil použít Havlíčkovský
epigram :
Všichni chodí po mostě,
tož já půjdu louží.
| |
Začátek
|
Př. n. Z.
- n. Z.
aneb Zákupský kalendář
Na světě máme kalendáře mnohé. Během své tisícileté historie si
lidské kultury vyvinuly nejrůznější způsoby počítání času a kalendáře.
Od těch běžnějších na lunárním principu založených až po ty složité,
odvozující svůj řád od pohybu hvězd. Různé jsou i letopočty. Ty se
zpravidla odvíjejí od významné události, která zásadně ovlivnila
chod či život té či oné kultury a civilizace. Nástup nového
císaře na trůn v Japonsku, založení města Říma ve starověku,
smrt proroka Mohameda v Arábii či Zrození Páně ve světě křesťanském.
I stalo se, že i ve skupině naší, se objevila událost, která osudy
některých jedinců trvale poznamenala natolik, že vešla do dějin.
Nešlo však o událost nikterak hrdinskou, velkolepou či slavnou.
Žádné první setkání po letech, první společný výlet, první akce,
hrdinský čin. Nic takového. Kalendář skupiny JARAPARA je založen
na úplně odlišné události...
Stalo se to v Zákupech, kdesi v zámeckém parku v roce 2000 po Kristu.
Skupinka čtyřech lidí (DA-KA-MI-ZU) zde do té doby trávila nerušené
chvilky společného štěstí. Harmonické vztahy, přátelství, láska a
upřímnost. Ni zloba, ni závist, nikde zlého úmyslu. To vše se
těšilo božímu požehnání pod zelenavou klenbou čarokrásných stromů.
Až náhle, se to stalo! Skupinky se rozdělili, po dvou a každá
vychutnávala blažené okamžiky svého štěstí. Když tu zrodil se
ďábelský plán. Skupinka jedna spatřila druhou, jak v objetí radují
se společně ze vší té boží krásy. V tu chvíli objevila se v
nejhlubších útrobách lidské duše, tam, co v kamenné sluji vězí ta
nejčernější temná vůle, ta, co by světlo světa neměla snad nikdy
spatřit, tam, kam si nikdo z nás ani nejvěrnějšího přítele raději
nevpustí, v místě, kterému se i svědomí samo pečlivě vyhýbá, tam co
v nejčernější kobce sídlí samotný ďábel - právě zde - zrodil se
nápad. Vytryskl vzhůru jak pekelný oheň a rozzářil očička nevinné
duše. Pohltil jí zcela a šířil se jak morová rána. "Vyfoť je, honem
je vyfoť !" zvolala ta peklem uchvácená duše. A věrný druh, temnotou
nakažen, přikládá oko k aparátu a mačká spoušť. Cvak! A je to.
Z boží zahrady odjíždějí už skupinky dvě. Ta jedna dosud stále šťastná,
zla neokusíc, podlého záměru netušíc, dítka to boží. A druhá smějící
se hrdelním smíchem pekelným, plni radosti nad zosnovaným neštěstím
druhých, děti Satanovy. I fotky se vyvolaly. Na papír nalepily a
falešným textem doplnily. A přišel den, kdy dílo Satanovo naplněno
jest. Šťastný pár, každý jinde ve stejný čas, ve stejný okamžik,
ve stejný den, obálku rozlepuje. Podivné litery šklebí se do
nevinných tváří. Ďábelská fotografie, kalí jim zrak. Nad kvetoucí
duší štěstí padá ďáblův stín. Duše uvadá. Chřadne. Úsměv pohasíná.
Ďábelská zpráva nahlodává pevný štít. Co je to za zprávu? Kdo psal
to poselství? Pravdu měl? Či si jen tropí šprým? Pod textem podepsán:
ANONYM! Rozkvetlé keře štěstí ztrácejí vůni, květy schnou, mění se
v ohavné roští. Všude pučí pichlavé trny podezíravosti a zloby. Vztek a rozzuřenost stává se královnou. Duše se zkalily,
podlá léčka vyšla. Přátelství se rozpadlo a harmonické vztahy
vystřídala nedůvěra - ďábel slaví triumf. Zvítězit bylo tak snadné!
Kniha Genesis 51, 1-18
Doslov.
Trvalo pak několik dlouhých měsíců, než zčeřelé vody ďáblovy byly
opět urovnány. Slouží ke cti všem, že se to podařilo. Nicméně od
těch dob se říká co bylo před Zákupami není to, co bylo po nich.
Zkratkou inspirovanou v křesťanském kalendáři můžeme letopočet
vyjádřit takto: př.n.z. Před našimi Zákupami, n.z. Našich Zákup
(po našich Zákupech).
| |
Začátek
|
|
|
|
|