|
|
|
|
|
|
Akce a výlety absolvované na podzim 2001
| |
Obsah této stránky :
|
|
|
Začátek
|
Výroční zasedání JARAPARA-DAKAR-MIKAMI ve Studeném
Datum : 27. - 30. 9.2001
Místo : Hacienda ve Studeném
Účastníci : DA-KA-JA-RA-PA-MI-KA-MI + BE-TE
Ještě dříve než nějaký záznam bude sepsán, předeslat musím alespoň toto:
Skvělá zábava, program bohatý.
Celý pobyt byl jak jedna velká hostina.
Jídla a pití hojnost taková, až se stoly prohýbaly...
Jedinečný koncert chutí, výtečných pokrmů a řízného moku.
Co víc si přát?
Hostitelská dvojice K+D a kulinářská vynalézavost
Kamily zvlášť, zaslouží si naši bezvýhradnou pochvalu!
Dosáhnout na příště této laťky, natož ji překonat, bude
zatraceně obtížné (tj. při pomyšlení na spartánskou výbavu mé koleje,
jímá mě děs a hrůza. Obávám se, že až svým, kuchyní našich děvčat
zmlsaným hostům, v Plzni předložím
k snídani kus chleba s Ramou či polívku z pytlíku k obědu, všichni do
jednouho, okamžitě utečou :-))
PS: ...A Dži, a dži, a dži a dži a dži...
| |
Začátek
|
Bakteriologický útok !
Datum : 30.9. - 15.10.2001
Místo : Tenké střevo
Oběti : JA-RA-DA-MI + BE
Pachatel : Neznámý
Pozor! Probíhá vyšetřování. Vše podléhá nejpřísnějšímu
stupni utajení! Výsledky budou zveřejněny.
| |
Začátek
|
Sjezd výtvarníků v Novém Boru
Datum : 19.10.2001
Místo : Nový Bor: Falmengo, Haida
Účastníci : KA-JA-MI-DA-PA-JA-RO
Pro záchranu krachujícího podniku Crystalex byla dne 19.10.2001
svolána mimořádná porada nejschopnějších výtvarníků z celé republiky.
Zde následuje stručný zápis z celé akce:
Po celodenní oficiální části, přesunula se "podniková delegace"
reprezentovaná naší designérkou-výtvarnicí do novoborských ulic.
Zde následovalo krátké individuální volno (v podstatě jen do té doby
než jsem se stačil oblíknout a dojíst rohlík. pozn. aut.).
Díky přehlednosti novoborské aglomerace, nebyl k setkání zapotřebí
ani telefon. Stačilo prostě jít po městě a jednotlivé účastníky si
"posbírat na ulici" :-) Po krátké návštěvě místní "vědecké" knihovny
a drobném posilnění jednoho z účastníků na Palackého náměstí, přesunula
se již tříčlenná delegace do místní restaurace "Falmengo". Zde proběhla
prohlídka návrhů a odborné konzultace, čímž byla oficiální část vyčerpána
a ponechán prostor volné zábavě. Krátce na to dorazil další účastník -
zástupce teplického regionu, posílený čerstvými zážitky z koupě (a hlavně
předvádění :-)) nejnovějších výkřiků firmy Hanah (a nebo že by to bylo
něčím jiným? jízlivá pozn. aut. ). Následovala poslední část delegace:
obchodní zástupce, skoro-ředitel fy bří Jílků Kamenický Šenov v elegantním
doprovodu skoro-absolventky sklářského ateliéru v Ústí nad Labem.
Sestava byla posléze ještě doplněna o znalce místních poměrů z novoborské
čtvrti Nová Skalice. To se již rozběhla živá "multipanelová" křížová diskuse
vedená na tolika úrovních napříč účastníky, až přecházela občas v lokální
informační šum (resp. mé nepřizpůsobivé uši nebyly s to sledovat hovor
probíhající na několik frekvencích současně). A témata ? "Původce biologického útoku v USA v našich řadách
aneb souvislosti "pudru proti vopruzu" se záhadným "kampilobakterem";
"Kam na humanitární akci a nepřijít při tom o kejhák"; "Jak získat kompletní
turistické vybavení za pomoci krásných slečen" či "Ke komu pro léky s
antraxem zajít". Při debatě probíhající v tempu přímo ďábelském si zřejmě
málokdo uvědomil, že uběhly už více jak 2 hodiny - a tak, bohužel v
nejlepším, nás museli opustit dva důležití členové. Další zbytek večera pokračoval již bez nich. Akce se poté přesunula do dalšího
z borských podniků nazvaného příznačně "Haida". Na tomto přesunu trval
především jeden "nejmenovaný" člen delegace, jehož záměry krátce na to
vyšly najevo - totiž slíbený tanec jisté mladé skoro-paní(!) z Nového
Boru. Ostatní členové mužského osazenstva bavili se alespoň "dálkovým"
(tj. na místo činů převážně slovy) balením místních děvčat, do čehož byl
díky možnostem satelitního spojení zapojen i nepřítomný člen v Itálii.
Náš nejmenovaný člen posléze splnil své slovo a to s takovým zaujetím,
že od stolu dotčené slečny vysloužil si sérii podezřívavě vražedných
pohledů. Dalším povedeným hřebem večera byl místní číšník, kterému se
"náhodou" povedlo obšťastnit náš účet o dvě čárky za jedno pivo.
Po následující omluvě z níž vyplynulo, že čárky prý udělal omylem:
první při objednávce a druhou při naservírování, ačkoli Radek zřetelně
viděl, že se tak stalo najednou, si už číšník u nás mnoho důvěry nezískal.
Po odchodu "balených" avšak "nesbalených" děvčat už na zábavu zbyly vesměs
jenom ty pulitry. A tak chopil jsem se příležitosti a poskytl Páje galantní
doprovod až k chalupě (cca 2 km tam a 2 zpět), načež jsem si uvědomil
absenci své tašky, která mě přinutila vrátit se ještě zpět do jámy lvové.
Zábava zde mezitím už značně pokročila, respektive dospěla ke svému finále.
A tak jsem záhy poskytl doprovod druhý zbývajícím členům, tentokrát na
hranice města. Tím byl novoborský večer završen. ...A starobylé kostelní
hodiny novoborského chrámu Nanebevzetí odbíjeli druhou hodinu po
půlnoci...
| |
Začátek
|
Výlet českokamenický
Datum : 20.10.2001
Trasa : DA-KA-BE: Studený- Česká Kamenice (zu fuß);
JA: NB-Česká Kamenice (bus);
dále již všichni společně: Česká Kamenice - Líska - Křížový buk;
DA-KA-BE: Křížový buk - Studený; ostatní: Křížový buk -
Pod Malou Tisovou - Mlýny; JA: Mlýny-Jedlová - NB (ČD)
Účastníci : DA-KA-BE + JA + KA-MI-IV-TO-RU-TE
Zde na počátku je pro úplnost zapotřebí poznamenat, že původní
cíl výletu (Fredewald) byl poněkud jiný než ten, kterého bylo nakonec
dosaženo (Křížový buk), stejně tak jako původně zamýšlení účastníci
výletu byli vesměs jiní, než ti, kteří se výletu nakonec účastnili a
konečně, že to nakonec vlastně vůbec nikomu nevadilo, protože výsledek
předčil očekávání, než kdokoli původně očekával....
Zkrátka: ať žije náhoda!
Výlet byl odstartován prvním setkáním kousek za Kamenicí, kde
jsem potkal Kamilu s Danem v doprovodu hbitého společníka Beňase.
Následovat měla krátká
zastávka u Katky v Kamenici s tím, že bude vůbec štěstí, jestli ji
zde zastihnem. Stalo se! Katka, Mirek, Ivana + další dva lidé v
plné polní, právě před startem! A kam ? Nocování na Jedlové. Náš
původní úmysl navštívit Pustý hrad byl ten tam. Připojili jsme se
k početnější výpravě a dále již v počtu 8 lidí + dva psi pokračovali
za hlasitého šustění rezavou závějí listí
vzhůru do hor. Z celé nečekané sešlosti měli největší radost zřejmě
oba psi respektive pes a fena. Jejich vzájemnou souhru, například při
norování, by jim mohli závidět lecjaké manželské páry. V dobré náladě
minuli jsme bratrské oltáře i silničku do Kunratic a stoupali dále
náhorními loukami a remízky vzhůru až k úpatím Studence. Odlehlými
loukami vynořili jsme se přesně v místech, která již, jak pohotově
odtušili někteří částečně zasvěcení, velmi dobře znám. Horní Líska.
Ostatně má znalost terénu ukázala se býti celkem užitečná (Bábinka) -
i když nakonec k ničemu (zavřeno).
Ponechal jsem však raději odlesky starých příběhů
tam kam patří - totiž minulosti a dále jsme již stoupali vsí
k vrcholu hřebene. Cestou Dan
neopomněl upozornit na podivuhodné kulturní aktivity svého strýce
(mohutné discopárty). Minuli jsme pomníčky rakousko-pruského sváru
a již vstoupili do přítmí a bahenních nástrah zdejšího lesa. To jsme
již sledovali cestu letošní osmitisícovky. Cestou na Křížový
buk byla prodiskutována a, díky Danem odhalené chybě mého výpočtu, i
za reálnou prohlášena, automobilová výprava za mořem do
jižních krajů. Křížový
Buk křižovatka cest. I ty naše se zde dělí. Kamila s Danem a k jeho
velké nelibosti i s Beňasem míří zpět do Kaltenbachu, zatímco kamenická
výprava včetně mě pokračuje po červené dále směr Jedlová.
Na lesní silničce míjíme terénní vozidlo Českých lesů. Přibrzďuje. Staví.
Zpoza okénka se rýsuje neforemná hmota jakéhosi chlapa, ozývá se
monolog nesrozumitelného obsahu. Není ani jasné, komu je vlastně
určen - jedinec za oknem nenamáhá ani vystrčit hlavu. " Chytne stopu...
a poletí za ním... takových už jsme honili... stovky... po lese...
jsou tu stopy kamzíků... zavětří ani nevíte jak... zmizí v lese...
A my je musíme chytat... tohle nevidíme rádi...". Snad až po několika
minutách chaotického blábolení, kdy nikomu z nás nebylo evidentně jasné
o co běží, dobral se strážce lesů k podstatě věci: "...tak honem ať už je
uvázanej" dodal myslivec ve voze, šlápl na plyn a zmizel v lese.
Asi bývalý Němec, pomyslel jsem si, ti také kladou významová slovesa
až na konec věty, ale na konec odstavce... no, nevím. Tak či tak sotva
zmizel zelený mužík v temném lese, Terina byla potupného obojku zbavena
a dostalo se jí naopak od nás pochvalného uznání, za to, že byla okem
protřelého zálesáka uznána schopnou ulovit i kamzíka. Škoda, že nepřinesla
žádného k svačině. Ta ostatně následovala krátce po incidentu. Rohlíky se
salámem doplněné čokoládou přišli po celodenním pochodu náramně vhod.
Naše kamenická výprava se
poté dopracovala až pod malou Tisovou odkud
dále pokračovala údolím Bílého potoka do míst, kde byly očekávány
pískovcové skály a tolik důležité převisy pro nocleh. Jako vedlejší
produkt pátrání byla objevena historická vrba (mimochodem živá!) -
pomlázka, kterou zde zasadil "praotec" Mirek s "kněžnou" Katkou v
pradávných dobách dávnověku, kdy kolonizovali zdejší neproniknutelné
hvozdy. Bílý potok byl proto na jejich počest spontánně přejmenován jako
"velikonoční".
Zatímco zkušení zálesáci pobíhali cestou necestou po okolních skalách
a vybírali vhodný převis pro nocleh, já z bezpečí pohodlné asfaltky,
vidouce mlhavě sychravé počasí všude kolem, těšil jsem se na svou postel
a ovocné knedlíky ("blbouni" též zvané) doma k večeři. Docela jsem chápal
pohnutky některých dalších méně otrlých jedinců výpravy vrátit se
do Kamenice a
vychutnat si raději u Krejčů uleželý krůtí guláš k večeři. A tak jsme se
dorazili do Mlýnů. Po několika set metrovém úseku zpestřeném Katčinou
"zkratkou", dorazili jsme konečně k zlatému hřebu výpravy - památnému
hostinci ve Mlýnech. Pravda, narváno jako v dobách jeho největší slávy,
kdy pověst nám dobře známé servírky, lákala hosty z širokého okolí, už
tu nebylo. Po naší "servírce" zbyla zde už jen rozverná freska na zdi.
Inu co bylo, bylo. Stačil jsem se posilnit ještě tlačenkou a Gambrinusem,
rozloučit se zbytem výpravy a za krátko jsem již seděl
v dřevěném motoráčku na Jedlovou.
Kamenická výprava ale pokračovala dál. Jak ovšem, to už se budete muset
zeptat jiných... Já si ten večer už pochutnával na knedlících a lebedil ve
své postýlce.
| |
Začátek
|
10 x 100 let architektury aneb Praha místo školy !
Datum : 22.10.2001
Místo : Praha, Valdštejnská zahrada, Pražský hrad
Účastníci : JA-RA-PA
Poté co mne z ranního polospánku probudil v autobuse líbezný to
Pájinin hlásek, poté co ve společném rozhovoru strávili jsme celých
90 km do hlavního města a poté, co jsem se dozvěděl, že cílem je rovněž
uvítání našeho italského exulanta, vzala má pondělní výuka německého
jazyka za své! Na místo plánovaného rozvrhu vydal jsem se v doprovodu
Radima a Páji na výlet Prahou - a nelitoval jsem! "Valdštejnská zahrada
je v rekonstrukci - tudíž zavřená", dozvěděli jsme se od policisty,
bedlivě střežícího areál senátu. Smířeni s tímto faktem, nahlédli jsme
jen na nádvoří. Ovšem pozor! To by to nesměl být Radim, aby nevyužil
své mistrovské diplomacie - a něco nezkusil. Během chvilky se jen tak
vytratil do vstupní kanceláře senátu, chvíli rozmlouval s tamním úředníky
a zakrátko už viděno prosklenými okny z nádvoří, telefonoval na jakási
nejvyšší místa. Krátce na to k nám přispěchala sama tajemnice této třetí
nejvyšší ústavní instituce v zemi a s ochotným úsměvem nás vpustila do
zahrady. Jako jedni z mála smrtelníků jsme se tak my tři, díky Radimovi,
mohli v současnosti pokochat na čistotou zářící fasády tohoto skvostu raně
barokní architektury. Následoval výstup na Pražský Hrad a prohlídka
expozice 19.století. Poté ozval se hlad. Najít však volné místo v hospodě
v čase oběda kolem stanice metra Hradčanská je, jak se ukázalo, zatraceně
náročný výkon. Celá anabáze jakož i prostředí některých putik tak až
příliš nápadně už cosi připomínalo - gastronomické peripetie v polském
Zhořelci… Naštěstí výsledek byl tentokrát o poznání lepší! Slušnou
restauraci jsme nakonec našli, ceny byli příznivé a oběd chutný. Krom
toho během putování za jídlem, jsme probrali užitečné otázky ohledně
letního výletu k moři jakož i možnosti názvů naší skupiny. A zpět na
Pražský hrad, tentokrát kolem letohrádku, Královskou zahradou na české
baroko. Než by se člověk nadál, bylo odpoledne to tam. Slunný den jsme
završili procházkou plečnikovskou zahradou na Valech - jakýmsi prologem
na léto, a přes zámecké schody naše kroky směřovali zpět do rušných
ulic pražských. Tam se již naše cesty rozdělily
| |
Začátek
|
Druhé novoborské setkání
Datum : 2.11.2001
Místo : Kamenický Šenov, Nový Bor
Účastníci : DA-KA + RA, + JA
Tajné aktivity některých zaměstnanců podniku Crystalex i
jiných skláren v okolí jakož i jejich přidružených společníků
pokračovali již druhým kolem vzájemných rozhovorů, tentokrát
odděleně. Podle nejmenovaných zdrojů, proběhla v časných ranních
hodinách schůzka se skoro-ředitelem fy bří Jílků v Kamenickém Šenově.
Skupina aktivistů se poté přesunula do N.Boru, na samotné ústředí skláren
načež krátce nato navštívila dalšího z účastníků a to přímo na jeho
soukromé adrese. Účel návštěvy ani obsah jednání není znám, ale podařilo
se zjistit, že sama návštěva trvala po celé dopoledne a celá skupina poté
odjela služební Felícií neznámo kam. Podle některých informací bylo druhé
kolo severočeských sklářských rozhovorů údajně zaměřeno na otázky kolem
pracovního poměru, osobní budoucnosti a možnosti podnikání. Tuto informaci
ovšem nebylo možno ověřit z nezávislých zdrojů. Častý pohyb služební
Felície a.s. Crystalex mezi týmiž adresami v severních Čechách dává
tušit, že NĚCO se chystá! Co? To ovšem nikdo netuší. Nám nezbývá, než
čekat.
| |
Začátek
|
Haida III. - neboli třetí setkání v Novém Boru
Datum : 9.11.2001
Místo : Nový Bor, Haida
Účastníci : DA-KA + RA, + JA
Příjemně poloprázdná hospoda, naše stará dobrá sestava a
ještě lepší nálada… Co víc si jen přát? Snad už jen pečená
jelita k večeři....
| |
Začátek
|
První zimní výlet na Jedlovou
Datum : 10.11.2001
Místo : Jiřetín pod Jedlovou, Křížová hora, Jedlová
Účastníci : DA-KA-JA-RA-PA + BE
| |
Začátek
|
Plzeň 2
Datum : 22. - 25. 11.2001
Místo : Plzeň (+ Stříbro, Švihov)
Účastníci : JA-DA-KA-MI-KA-RA-MI
Program :
čtvrtek 22.11. večer
Příjezd prvních hostů KA+DA do Plzně. Posezení u Dominika, najíst,
umejt a spát!
pátek 23.11.
Exkurse do prostor výtvarné katedry Západočeské univerzity na Klatovské.
Cesta na nádraží (zatím první). Vlakem do Stříbra a zde prohlídka města.
Vedle několika pamětihodností (13 poledník), zvládnutých během slabé
půlhodinky, zvítězila především místní cukrárna - asi tak dvě hodiny :-)
PS: Ty dorty ale stály ta to!!
Pak prohlídka areálu kláštera (hornického muzea - zavřeného) a sestup do
údolí Mže. Zde za pomoci umrlčích svíček prohlídka hornických štol a
místního řopíku. Návrat do Plzně. Nakoupení potravin a posvačení v
západočeské SVK. Přivítání Katky s Mirkem a vstup do jámy lvové -
plzeňského Hamburku… Vyzvednutí Radka s Michalem a veselá pařba s
ostudou v nejmenované hospodě i cestou na kolej. Navečeřet a spát.
sobota 24.11.
Budíček ráno v 6:40!! Snídaně a kvapem… kam jinam než na nádraží!
Vlak do Švihova odjíždí v 8:05. Kupodivu jsme to stihli - i přes
komplikovanou koupi lístků MHD (o které dodnes nevím, co na ní vlastně
bylo tak složité, že trvala deset minut). Cesta na Švihov. Setkání s
dvěma Mirkovými kamarády na návsi a vzhůru na hrad. Studená prohlídka -
názorná ukázka, že se na Švihově opravdu nikdy, ale nikdy netopilo.
Za vynikající výklad i prohlídku neoficiálních míst byl průvodkyni
postoupen úplatek ve výši jedné stokoruny české. A honem do hospody.
Poučeni místními, nalezli jsme příjemnou na konci městečka. Servírka
s námi měla plné ruce práce. Čaj s rumem, polívka, oběd, pivo, kafe,
palačinky a kdo ví co ještě. Útrata vskutku královská! Ještě napsat
pohledy a zpět na hrad. Prohlídka exteriéru. Kritika potěmkinovských
hradních rekonstrukcí. Nějaké foto, a cestou necestou - spíše však z
bláta do louže postup směrem na hrad Kokšín. Pochod promáčenou, větrem
prochlazenou, údolní nivou řeky Úslavy byl vskutku lahůdkou pro "náročné
drsňáky" - rozhodně žádný vopruz. Švihov zkrátka ani po letech nezapře,
že byl hradem vodním. Kokšín. Pod vrchem pomník obětem 11.září a na vrchu
hradní zřícenina s mnoha překvapeními. Sychravé počasí vykonalo své. Ještě,
že naši dva souputníci byli tak kvalitně vybavení. Pohostinství jejich
slivovicí sotvakdo mohl odmítnout. Na hradě proto bylo dobře. Skoro tak
dobře, že někteří zapomněli i na zpáteční vlak. Zdejší povětří jim natolik
zachutnalo, že jsme se jich málem nedočkali. Chybělo už opravdu jen "málo"
a jistě by ochotně přenocovali na hradě s oběma kumpány. Veselá cesta zpět.
Ještě veselejší pobyt na švihovském nádraží a nejveselejší zpáteční cesta
vlakem zpestřená estrádním vystoupením s pojízdnou house párty. Plzeň.
Nákup proviantu v již tradičním Kauflandu. Párková hostina a večerní
program se rozjíždí plném proudu. Následuje
volba názvu - no spíše pokus
o ní - co do zábavy nakonec nejúspěšnější část večera. Poté radkovo
insektoidní vystoupení a uložení děvčat na kutě. Konečně mohla
vypuknout pánská jízda. Kromě laciného hororu na začátku si
však přistavené
TV s erotickými pořady nikdo nevšímal. Bouřlivá politická diskuse
rozhořela se od 24.00 - 3.00. Dva levičáci, tři pravičáci. Globální
ekonomika a makroekonomické ukazatele ve světle běžného spotřebitele -
byly hlavní body programu. Následovala osvícená sebereflexe mužského
a ženského vnímání světa - ostatně velmi trefná, jak se ukázalo za
pár hodin. A pochopitelně přišla řeč i leccos jiného… Když jsem usínal,
Plzní již zvonily první ranní tramvaje.
neděle 25.11.
Dopoledne spaní. Pak oběd (párky), úklid a prohlídka Plzně ehm, no
spíš cesta na… na nádraží. Rozlučka s KA+MI a posezení v dobré čajovně.
Tradiční shltnutí čaje RA+MI a fofrem na vlak (cestou ještě se zastávkou
v kuřáckém ráji…). Prohlídka Danových seriálů a závěrečná cesta při níž
srdce bolí, opět na nádraží - již poslední. Sbohem a šáteček Kamile a
Adios Danovi! Všemi směry rozjíždí se mladí Rumštajni do svých domovů…
Sbohem a nashledanou všichni. Nashledanou v Plzni 3rd!
Plzeňský program byl opravdu bohatý na zážitky, proto
dovolte ještě několik naprosto autentických, zcela nezaujatých,
kamarádsky korektních a výhradně seriózních postřehů :
Plzeňské metro
V Plzni je metro! Že o tom nic nevíte? No právě! Ani sami rodilí
plzeňácí to do nedávna netušili. Nenapadlo to ani mne ač už zde nějaký
ten pátek studuji. Ono se to vůbec málo ví. Ale zkušení uživatelé
podzemní dráhy z matičky Prahy se nenechají jen tak oklamat. Poté co
Kamča již po několikáté procházela nápadným plzeňským podchodem, jeho
funkci, která nám plzeňákům léta unikala, bleskově odhalila. "To je
metro! Jako v Praze!" Pravda trochu jsem pochyboval. Metro a v Plzni?
To je přece hloupost. Nikdy tu žádné nebylo. Jenže ono na tom něco
může být. Zrovna ten den jsme přece viděli v Plzni na nádraží naložené
vagóny metra. A ten podchod, není také jen tak obyčejný, ty jezdící
schody, podzemní prostor… Poté, co Kamči verdikt potvrdili nezávisle
na sobě ještě Katka s Mirkem a do třetice také Michal s Radkem,
usoudil jsem, že bude cosi špatného na úsudku mém. Tři nezávislí
pozorovatelé, z toho jedna pražačka se přece nemohou jen tak mýlit!
Pod lampou je zkrátka asi vždy největší tma. A tak máme v Plzni
také metro. Jen ještě musím zjistit, kam vlastně jezdí…
Ostuda !
Plzeň - velké město. Sever - chudý kraj …a také mrav. Co se stane,
když přijede někdo ze severu do Plzně? Odpověď je nasnadě: ostuda!
Nejprve to pocítila jistá, raději bezejmenná, hospoda. Že prý jim
nevoní pivo… Čepovat Budvar, a v Plzni? Kdo to jakživ viděl! Pak
zase hudba. Že prý je moc hlasitá. Stůl. Měl málo židlí. Raději
zabrali dva! Nakonec bylo drahé všechno a tak si paličatí seveřani
vybalí vlastní …oříškovou směs. Dokonalí pokrytci: navenek nerušená
zábava, pod stolem mistrná koordinace. Ručičky jen hrají a oříšky
mizí. A na závěr? Perla! Jeden z nás popřál servírce štastnej a
veselej… ještě že ji nepřál k velikonocům!
(Podotýkám jen, že já jsem také seveřan neboli, i já jedl…)
Ostudy ušetřen nezůstal ani supermarket - ten klidně prozradím,
bylo to Tesco. Jistá naše pohotová osůbka neváhala využít důvěřivé
nabídky obchodního domu a bleskovou akcí stačila ochutnat cizokrajné
ořechy z přistavených regálů. Vím o tom! Já to viděl :-) Cedulky o
konzumaci potravin až po zaplacení, visely naprázdno.
A do třetice, jakoby ostudy nebyl kopec: švihovské nádraží… Co dodat.
Hlavně nejmenovat, neukazovat, nic neříkat. Mlčet! Zatloukat! Zatloukat!
A zatloukat! Pokud byl výpravčí náhodou slepý, pak podle odpadkového koše
možná pochopil, co že to za skupinu bylo onu sobotu v jeho čekárně. Samé
šlupky od banánů… Asi utekli z Plzeňské… Pomyslel si. Jenže, ten
nádražák asi nebyl slepý a sotva hluchý. Tihle přijeli také od Plzně,
jenže vystupují o pár stanic dřív (okolí Plzně znalí, zajisté chápou…
co znamená pro Západočechy pojem Dobřany - totéž co pro Severočechy
Kosmonosy).
No, zkrátka myslím, že si příště hodně rozmyslím, než své "vesnické"
přátele zase jednou vezmu "do města" :-))
Sedmé přikázání
Četl jsem kdysi nějakou knihu. Byla tlustá. Taky hodně popsaná.
Bylo toho v ní hodně, ale něco si přeci pamatuju. Třeba těch deset
pouček jistého patriarchy. Zrovna ta sedmá. Jakpak asi zní? Že je
Vám to známo. No, všem asi ne. "Co je císařovo, dejte císaři" hlásal
o pár století jiný mravokárce. Co patří do hospody, to tam nech! Říká
zdravý rozum. A kdepak že skončil onen malý pulitr (vlastně spíš
třetinka) ? V kredenci oné nejmenované hospody určitě ne… spíš tak
po něčím baťohu bych se ohlíd. No, po něčím… Náš zloděj nebyl
žádný cucák. Lup před zraky majitelů, kdepak do vlastního! Hezky
kamarád, ať ho pronese. Zbytečně riskovat se nevyplácí. Tak či tak
v téhle hospodě už není radno se ukazovat. Kupříkladu já zde skončil.
To na Švihově byli jinačí páni. Našeho chmatáka pěkně prokoukli.
Průvodkyně v hradní kapli, osvícena zřejmě duchem svatým, zde naň
co by na viníka prstem ukázala. Málem mu tu přišili i ukradené
končetiny světců - to byli ale Švédové. My však měli starostí plno.
Hradní mobiliář si nemohl být před ním jistý. Při testování váhy
jisté středověké konvice šest párů očí bedlivě ho sledovalo. Ono na
Švihov bychom se přeci jen rádi vrátili…
PS. Neztratilo se někomu něco ?
(Já vím Dane, jenže já to fakt nebyl!! To asi kamzík…)
Velhartická paní
Na Velharticích straší! Tajná místnost, vypreparovaná přítelkyně
(ta co už nezestárne), kastelán hrdlořez, mordy, vraždy, pitevní
stůl… - je to pravda, dávali to v televizi! Švihov je jen na
třicet kilometrů od Velhartic. Stejný kraj, stejný mrav! A tak
není divu, když při záludných větách jako "pojďte dál" nebo
"tak pojďte někdo se mnou…" pronesených v těchto končinách na
některém z hradů, člověka zamrazí ! Ne každého. Náš odborník
přes historii shání místo. I na Velhartice se dotázal. Jest-li
prý "teď když tamní kastelán už jaksi… ehm, no, když… však vy
víte…" jestli by jako neměli místo volné. Někdo holt musí
uvažovat pragmaticky. Měl však smůlu. Na Velharticích už mají
zase plné stavy, ale ve Spáleném Poříčí že se má zeptat, dodala
vzápětí bystrá průvodkyně. Tam že se prý zrovna před týdnem
oběsil kastelán - i s kastelánkou…
Mimochodem, ještě jednou jsme se s Velhartickou paní ten den setkali.
Svatební fotografie jedné známé mojí kamarádky. To bílé roucho, ten
posez, ten výraz v obličeji - na smrt bledý a jak vosk tuhý... Její
věrohodnost by jí i Filip Renč mohl závidět. Nevím, co to bylo za
chudáka, co si jí bral - leda umrlec nebo vampír. Proklaté Západní Čechy!
Jak vznikla Humoreska ?
I Dvořák jezdil vlakem! A zřejmě asi dost dlouho a po mizerných
kolejích - inu devatenácté století, i když - mezi námi - do toho
jednadvacátého se na kolejích mnoho nezměnilo, že? Sedí si tak ve
vlaku, znaven, po tripu a …poslouchá. Pořád dokola. Stále stejné.
Stejný rytmus, stejný tón. Několik tónů nahoru a zpět dolů. Smyčka!
Pár variací a je to! Humoreska. I náš Michal cestou ze Švihova se
zaposlouchal… Konečně víme, kam Dvořák na nápady chodil! K Rusalčinu
jezírku? Nikoliv! Na hrádek Kokšín !
V Plzni je gravitace silná!
O tom by mohla Kamča vyprávět… Už při minulé návštěvě pádem na
podlahu znehodnotila celý (!) bochník chleba. Pohotová Kamila tehdy
problém vyřešila po svém: bleskově bochník navrátila do regálu - jako
by nikdy na zem nespad. Ani druhý výlet v Plzni nebyl pádů ušetřen.
Tentokrát to bylo tuším také něco z potravin (ale nějak už mi vypadlo
co - rohlík ?). Krom toho však sbírku padajících předmětů Kamila nyní
rozšířila o sklenku s vínem. A jak byl problém vyřešen? No inu …pohotově,
jak jinak! Trosky nebohé číšky skončili obratem pod stolem, kde jejich
zkázu dokončila Danova zánovní obuv... Inu, není nad dokonalou
kooperaci :-)
Plzeňské hlavní nádraží
A na závěr něco statistiky: Co myslíte, že bylo v Plzni naším
nejnavštěvovanějším objektem? Nějaká hospoda ? Ne! Tak alespoň
památka? Kdepak! Či má kolej? Samá voda! Tím místem je plzeňské
Hlavní nádraží. Během tří denního pobytu v Plzni nebylo dne,
kdybychom ho vynechali. Posuďte sami: Jarda a Dan - 8x, Kamča 7x,
ostatní alespoň 4x. Příště tam budeme rovnou přenocovat a ušetřím
si starosti.
Poděkování!
A abych jen do každého nešil,
musím tu také všem vyjádřit svůj dík! A to mimo jiné především za to,
že všichni, zvláště pak holky se chopily hostitelské úlohy: přípravy
pokrmů, mytí nádobí, úklidu, stěhování nábytku… s takovou samozřejmostí,
že na mne chvílema nezbyla žádná práce…
No a dále pak osazenstvu druhého (dívčího) pokoje patří rovněž můj dík!
- Sousedka Křesťanka téměř neregistrovala, že vedle někdo je…
- Pokoj byl v neděli při návratu ve stavu snad ještě lepším, než když
jsem jej od holek přebíral (to jsem si nevymyslel, to říkaly ony sami :-)
To je kompliment především pro Katku s Kamčou, které, jak jsem slyšel,
zde prý zametly a vše do původního stavu uvedly.
- O tom, že s TV bylo manipulováno jsem nemusel holkám nic říkat,
poznali to sami hned co jí zaply. Většina pořadů totiž hrála lépe
než před tím! Dan, coby ladič slavil triumf!
Zkrátka, jak už jsem některým z Vás psal, vybudovali jsme si
zde důvěru, na které lze stavět, což budeme zřejmě potřebovat,
má-li být Plzeň the 3rd
Ztráty a nálezy:
- 1 švihovský pohled, letecký
- 1 prospekt ze Stříbra
- 1 historický prospekt pamětihodností západních Čech, anglicky
- 1 souprava do koupelny v pouzdře barvy růžové: vlasový gel Cassidy,
kartáček zubní použitý v modrém pouzdře uzavřený, šampón Provitamín
Pantene PRO-V, ruční holicí strojek Gillette , pánský
tuhý deodorant Gillette Clear Stick.
Vše k dostání za vyvolávací cenu !
| |
Začátek
|
Ene Bene
Zpráva o volbě názvu aneb jak jsme volili.
Datum : 24. - 25. 11.2001
Místo : Plzeň - Lochotín, L1/412
Účastníci : JA-DA-KA-MI-KA-RA-MI
Název naší skupiny i stránek byl zvolen a to ústavní
dvoutřetinovou většinou všech stálých členů (počítají
se jen lidi) resp. jednomyslně všemi v Plzni přítomnými
členy. A vůbec volba je prostě platná a basta fidli!
A jak to proběhlo?
To se radši ani neptejte! Po pečlivých přípravách, kdy jsme si s Danem a
Kamčou lámali hlavu, jak volbu co nejefektivněji zorganizovat, vzalo to
vše celkem rychle za své. Přesnou statistiku Vám zde nedodám, neboť tu
má Dan, tak alespoň malý komentář. Volba byla tajná - nebo alespoň měla
být. To jest nikdo neměl vědět, čí návrh je který. Každý proto zvolil
nejprve své heslo, které bylo protokolárně uloženo na bezpečné místo.
Já zvolil hesla dvě: své a ještě za Páju s Radimem, jejichž jsem byl
to pověřenec. Následně každý obdržel hlasovací lístky a na každý napsal
po jednom svém návrhu, přičemž tento označil zakroužkovaným svým heslem.
Lístky s návrhy byly poté vhozeny do osudí a posléze vysypány na hromadu
a jeden po druhém čteny (Katka). Tím bylo první kolo u konce. Z asi dvaceti
návrhů byla hlasováním vybrána ta lepší část, která postoupila do druhého
kola. I zde měli být opět Katkou čteny s tím, že každý udělí počet bodů
od 1 - 3. Já byl pak pověřen body zapisovat a tak zjistit nejúspěšnější
z návrhů. Za tuto proceduru jsme však už nebyli s to se dostat.
Při každém započteném čtení návrhů z druhého kola docházelo během
hlasování k bouřlivému vymýšlení nových variací, které záhy zcela
přebily původní návrhy. Vše začalo "výsernicí" nápadem, který kdosi
(Radek?) dodal do původní sorty návrhů, inspirován dopolední návštěvou
na Švihově a spisovným výrazem pro středověký prevét. Nové návrhy pro
naši "internetovou výsernici" se vršili jeden za druhým a každý další
byl lepší než ten předešlý. Pokaždé, když byla snaha zahájit seriózní
hlasování o návrzích, zvrhl se proces ve výlev dalších nápadů.
Do zcela košaté koruny nám rozkvetla rodina názvů kolem výrazu
"Kondička", pro kterou zkušená designérka Kamča bleskově vymyslela
zcela dokonalé logo! Následné variace jako "jitrnička pro kondičku"
či "šumák pro kondičku" nebo roztomilý Kamči výraz: "Konvička plná
mlíčka" atd. původní návrhy dokonale převálcovala (kompletní přehled
všech návrhů bude k nahlédnutí v naší fyzické kronice - myslím, že už
teď se každý těší, že?). Nápady šli občas tak rychle za sebou, že jsem je nestačil ani zapisovat!
Celé druhé kolo tak byla jedna velká šou! Šou a zábava, jenže… seriózní
výsledek žádný. Zvrácenost naší cesty odhalila Katka. Zkušená
češtinářka jako první pochopila, že s přisprostlým - nebo vyloženě
sprostým, názvem, díru do světa (nebo kam…) neuděláme. Museli jsme jí
dát za pravdu. Stránky už jsou příliš fajnové na to aby se jmenovali
"čumákova výsernice". A tak rodina názvů kolem "kondičky" šla do kytek.
Jenže ty původní už se síle a významu těch "čumákových" nevyrovnali.
A tak jsme po bouřlivé hodince plné nápadů byli k překvapení všech zase
na začátku. Neměli jsme nic. Pramen nápadů vyschl. Zdroj inspirace se
vyčerpal. Únava. Z dosavadních návrhů přicházeli ještě jakš takš v
úvahu "Paneli", "Kozdech" a možná "793". To bylo tak s bídou vše.
Vítězil "kozdech" jenže nijak přesvědčivě - byla to z nouze ctnost.
Prostě debakl! Přiznám se, že v tuto chvíli jsme měl (a jistě nejen
já) vážné obavy, že se v Plzni vůbec podaří dobrý použitelný název
zvolit. Byla přestávka. V nastalé pauze jsme se s Mirkem chopili funkce
dýdžejů: jali jsme se vybrat nějakou tu kazetu k pozvednutí nálady.
Rammstein: Mutter, padl návrh! Proč ne? A kazeta byla v přehrávači.
Téma hovoru už bylo jinde - a - právě v tu chvíli - se to stalo:
Rumštajn pronesla během hovoru o novém albu Katka! A bylo to venku!
Nečekaný název sklidil ihned všeobecné nadšení - i když to v zápětí
vystřídalo asi u poloviny osazenstva jistý skepticismus. Moc podobné
Rammsteinům, moc německé atd. Faktem je, že nový nápad dodal novou
mízu: Provedli jsme nové hlasování a do třetího kola - finále odhlasovali
"Kozdech" a "Rumštajn" - mimochodem oba Katčiny nápady - inu dobrá
češtinářka se nezapře! Jelikož to bylo půl na půl a jelikož oba názvy
byly víceméně použitelné, ponechali jsme finální hlasování raději
až na moudřejší ráno. Ráno: resp. v poledne první hlasování vyšlo
nerozhodně - rozhodl Katčin hlas. "Sofiina volba" padla na Rumštajn!
Snažili jsme se tedy dovolat nepřítomným členů aby rozhodli.
Bez śpěchu. Mimochodem, ještě, že se to nepovedlo (pozn. aut.).
Následovala odborná debata osvětlující důvody Katčiny volby a nové
hlasování: Rumštajn jednomyslně! Sedm hlasů ze sedmi přítomných, z
deseti všech stálých (lidských) jedinců. Takže takhle nějak to asi
bylo.
| |
Začátek
|
Gratulace Radkovi bez Radka... i když vlastně ne tak docela.
Datum : 8.12. 2001
Místo : Kamenický Šenov "U Brychů"
Účastníci : JA-RA-PA
| |
Začátek
|
Kammweg v okolí Luže a jiné radosti
Datum : 15.12. 2001
Běžecká trasa : Osada Myslivny - po červené na Trojhran (Ptačinec) -
Černou bránou tajně do Německa - dále po modré zpět do Čech na
červeně značenou hřebenovku a zpět k chatě Luž v Myslivnách.
Radvanec: Hospoda "U Mlýna"
Slunečná: country zábava v
hospodě pod kostelem
Účastníci : JA-RA-PA-RA
Křest zimy v Lužických horách aneb prvni výprava na běžkách této zimy,
spojená s posezením v radvanecké hospůdce "U Mlýna" a následnou country
veselicí na Slunečné.
| |
|
Začátek
|
|
|
|
|