Úvod Nástěnka Akce v plánu Kyberkronika Album Seriál Hitparáda hospod Kvíz U Mudrce Ouško Archiv  

Akce a výlety absolvované na jaře roku 2001

   Obsah této stránky :

Úvodní stránka Kyberkroniky Kyberkronika   předecházející  -  následující
Začátek     
Kam : Jedlová Luž
Datum : 4.2.2001
Doprava : běžky (vlak)
Trasa : Jedlová ČD - Tolštejn - Jedlová - Stožecké sedlo - Trojhran - Luž - Myslivny - U Jána- Stožecké sedlo - Jedlová ČD
Účastníci : JA-RA-PA-RA

Začátek     
Kam : "Zhořelec"
Datum : 10.2.2001
Doprava : pěšky (vlak)
Trasa : NB-Žitava-Görlitz-Zgorjelec-Görlitz-Ebersbach-Jiříkov-NB
Účastníci : JA-RA-PA-RA


       Sraz jako obvykle v 7.30 na novoborském nádraží. Odtud vlakem směr Žitava. Zde, usedajíc do německého vlaku již vpravdě "západní" kvality, projevila se nervozita všech účastníků. Nervozitu v sobě musel jsem maskovat i Já - tedy Jarda, který měl tento nápad, totiž cestovat německým vlakem na českou jízdenku v rámci proklamované "jízdenky přátelství", na svědomí. Usazeni v již jedoucím vlaku jsme očekávali rozhodující ortel konduktéra Deutsche Bahn. Byla to konduktérka, sice ne moc hezká, za to však milá. České jízdenky si prohlédla a její šišlavé "děkuji" způsobilo nám nemalou úlevu. Rozjařilost a sebevědomí nás českých turistů nabralo záhy takové síly, že Radek neváhal vytáhnout flašku dobré vizovické slivovice a k úžasu vedle sedícího německého floutka, absolvovala ihned několik kol. Další cesta německo-polským pomezím, při řece Nise probíhala už v příjemné atmosféře.
       Příjezd do Zhořelce, dodnes vlastně jen "obyčejného" okresního města nedávno ještě "východní" NDR, byl umocněn monumentálním nádražím s krytým nástupištěm, jakým se my můžeme pochlubit snad jen v matičce Praze (ovšem podstatně zrezlým, zaneřáděným a vůbec...). Ve staniční budově Pája znejistěla, jakoby jí tu bylo něco povědomé. Asi po dvou hodinách procházky městem, pochopila, že už tu kdysi byla. Následovala cesta do středu města. Zde věnovat jsme se mohli již plně prohlídkám místních pozoruhodností: krámku s obuví (ten zaujal nejvíce Radima, ovšem i on zjistil, že i v Evropské Unii patří číslo jeho bot mezi nedostatkové zboží). Místní tržnice s "laciným" zbožím a vyvolávačem, z jehož reklamní produkce na tašku plnou salámů, šel mráz po zádech. A konečně místní záchodky, jejichž existenci zde od příjezdu do města ocenila především Pája. Pak už následovala "jen" standardní procházka městem: obdiv místních věží, bastionu (kde v místním Das Theater mimochodem dávali Dvořákovu operu), kostela Sv.Petra a rybářské uličky se zabetonovanými kapry v kašně, nábřeží Nisy s Polskem (a příjemně vypadající hospůdkou) na druhé straně a dalších a dalších uliček starého města, kde možno bylo posoudit, kterak západní peníze zvolna, ale jistě proměňují zanedbané historické centrum ve výstavní uličky hodné kulturní Evropy.
       Poté následoval zlatý hřeb dne: přechod do Polska, resp. do polské části téhož města. Procedury dopadly dobře a tak mostem přes řeku dostali jsme se na východ: geograficky i přeneseně. Zanedbané domy, staré kraksny na silnicích (některé autobusy připomínaly spíše Ukrajinu, než žhavého favorita EU), krámky se šmelinou a špína na silnicích. Jenže ouha, naše představa "západních" baronů užívajících si v laciném Polsku, brzy vzala za své. Najít slušnou hospodu, ukázalo se jako téměř neřešitelný problém. Hlad byl nakonec silnější a tak nezbylo než utábořit se na odlehlém nároží a zkřehlými prsty posvačit něco housky a rohlíků (já měl loupák, protože mi den před tím vytrhli zub...). Posilněni, jsme měli přeci jen štěstí a objevili hospůdku zvanou "Míla" - no spíše pajzl... První antré se nevyvedlo, byli jsme vyhozeni i s naší "tvrdou" měnou, kterou jsme tak byli nuceni nahradit za polské grošáky. Vrátili jsme se do hospody. Ceník zde nám prozradil nemilou novinu: za našich 200 kč resp. cca 20 polských zlotých pořídíme asi tak 4 čaje (1,4 Zl = 14 Kč), 6 bramborovejch placek (4Zl = 40Kč!!) a 3 piva Žubr (3,5Zl = 35Kč!!!!!!!). Nádhera ! Ceny jak v pěti hvězdičkovém hotelu interkontinentál. Výše uvedené jsme si objednali a stísnění u tohoto skromného pohoštění, v bundách, zkřehlí zimou ( v lokále se, patrně z úsporných důvodů, jaksi netopilo) u rozvrzaného stolku, jsme plně vychutnávali neopakovatelnou atmosféru tohoto pohostinství (mimochodem bez obsluhy). Personál sestával se ze tří bab. Jedna kolíbajíc se kolem pultu byla hostinská. Vyřizovala objednávky a kyselými škleby naznačovala kdo z hostí si u ní jak stojí. Podle tohoto měřítka, nebyly jsme na tom zrovna nejlíp a to i přes to, že vyjednávat/objednávat vyslali jsme nejostřílenějšího z nás - Radima. Druhá z bab - zřejmě pomocná síla - měla na starosti jiné zařízení. Seděla na židličce za stolečkem s pečlivě vyrovnanými kousky papíru (to jsem si možná vymyslel) hned vedle dveří na onu místnost. Čekala na svého "zákazníka". Třetí z bab podílela se na přípravě našich pokrmů. Nikdy jsme ji nespatřili, jen slyšeli, možná že to tak bylo lepší - pro naš chuť. V červenavém přítmí lokálu, prosáklém skrz na skrz kouřem z cigaret nevalné kvality posedávalo pár štamgastů. Tu u piva, tu u guláše ( specialita, ne niž jsme si bohužel nemohli dovolit). Vzezřením spíše ztroskotanci nevalného osudu. K sousednímu stolu vedle nás si však přisedla zvláštní "rodinka". Němka tak pětadvacet s přítelem. A s nimi statná čtyřicátnice z níž kosmetika a drahá konfekce sálala na všechny strany. Asi mamá, ale čeho nebo koho, to netroufám si odhadnout. K popisu prostředí dodejme jeden detail, hovořící snad za vše: slánka, v níž hrouda věkem sloučených krystalů prozrazovala nemalé stáří. V dobách, kdy sůl v této slánce byla ještě v sypkém stavu, patřil možná Zhořelec ještě celý pod pruskou správu. Pojedli jsme, popili a s úlevou odtud vypadli. Zbylo nám pak mnoho úvah k přemýšlení. Např. kde jsme my Češi udělali chybu, že za peníze za které se u nás slušně najíme v drahém hotelu, vystačí nám v bratrském Polsku jen na skromné posezení v pivnici "nádražní" kvality.
       Pak už následovala jen cesta zpět, do Deutschlandu a na nádraží, s "hygienickou" zastávkou v místním parčíku. Zpáteční cesta byla veselá, za oběť jí padl zbytek Radkovi slivovice. Krom toho atmosféru zpestřily peprné poznámky ve vagónu sedících českých děvčat, necudně si vyměňujíc poznámky o čerstvě nakoupeném spodním prádle, jeho účincích na muže a i jiných zajímavých zkušenostech - netuše, že ve vlaku jsou i jiní, kdož jim rozumí. Výborná zábava za německé peníze. V Lobavě neboli Löbau vyskytla se první komplikace. Internetový itinerář, který jsem opatřil den předem zde velel přesedat na jiný vlak. Jenže on tu žádný jiný nebyl, jen ten náš a tak po zmatcích na perónu, nám nezbylo než s potupou východních buranů vrátit se zpět do vlaku a pokračovat v jízdě na Ebersbach. Pohodlí německých drah, o proti představě kodrcání na našem území, líbilo se nám natolik, že jsme v Ebersbachu opakovaně zvažovali pokračovat v jízdě zpět do Žitavy, na místo původního plánu, vrátit se vlakem přes Rumburk. Z několikanásobné změny názorů, realizované mezi nástupištěm a dveřmi vagónu vyšel nakonec vítězně původní plán. Spočíval v tom, že jsme měli pěšky přejít na české nádraží v Jiříkově, zde zakoupit novou českou jízdenku (ta nám totiž chyběla) a pokračovat do Boru. Jenže, přišla druhá zrada. Český vlak nachystaný v Ebersbachu totiž, díky "šikovně umístěným kolejím, jiříkovské nádraží dokonale minul doslova o několik metrů na německé straně a do Čech napojil se těsně za nádražím. Jak dokonale vymyšleno! Nikomu to naštěstí příliš nevadilo. Náhradní program už byl stanoven - stará dobrá "Bzenecká hospoda v Jiříkově". Pravda mladá hostinská už nebyla to co před rokem, ale i tak to bylo příjemné a hlavně kultovní završení naší výpravy. S hamburgery v žaludku, rozptýleni hrou "Člověče napij se" při níž došlo i k menším konfliktům, o nichž se zde z taktních důvodů není vhodné zmiňovat (pssst jen mezi náma: Pája se dopálila, protože ji Radim vyhodil tři figurky a přestala s náma hrát!) vypravili jsme se nočním Jiříkovem vstříc zpáteční cestě vlakem domů. A to je vše.


Začátek     

Košíkářské sympózium Doksy

čestný název
"U příležitosti LXXX. výročí Vítězného února"
Datum : 23.2. - 25.2.2001
Účastníci : JA-RA-DA-RA +SA +PA

Fotodokumentace

Všem, kdož zde netrpělivě očekávají další velkolepý vtipný text, budiž řečeno, že je nejspíš zklamu. Jak by mělo být u každého sympózia zvykem, spokojíme se pro tentokrát pouze s výroční zprávou.


Výroční zpráva
Funkce :
Hlavní instruktor sympózia : RADIM
Samozvaný :-) asistent : RADEK
Adepti : DAN, JARDA, RADEK
Kuchyň : PÁJA
Rozptýlení + cvičení s proutím : SANDÁČ SENDÁČEK řečený Sendy
Program :
Primární plán : 3 košíky na 3 osoby
Sekundární plán : Pořádně se ****** prostřednictvím ***** .
Kulturní program : Masopustní představní eskamotéra Jardy v Oknech
Materiál : Nařezat proutí
Výsledky :
Primární plán
SPLŇEN na 110%
Komentář : Těch 10% bylo přiděleno za Radkovu pomlázku, která nebyla součástí původního plánu.


Sekundární plán
Přinesl nečekané výsledky !

Komentář :
Původní cíl, totiž ****** se byl upraven. A tak místo *******, byl obstarán nový recept ze zdroje X. Změna spočívala v uvaření ***** v ***** s ****** o jehož významu vedly se dlouhé spory - bez výsledně. B*** byl podáván s kakaovými *******. Zážitek měl být navíc umocněn ********* programem v televizi. Výsledný efekt spočíval v absolutní ztrátě zájmu o ******** film a možná i o ******* vůbec (to ovšem nebylo podrobeno serióznímu výzkumu) a vyvolání vysoké odpovědnosti za zdar sympózia, kterážto se projevila usilovnou prací a to až téměř do třetí hodiny ranní. Výkonnost adeptů musela být přerušena až na opakovaný příkaz instruktora.

Závěr :
Předpokládané účinky se neprojevili, nicméně byly však objeveny jiné (viz. výše), pro něž lze ***** zvaný **** vřele doporučit jako podpůrný výchovný prostředek pro vyvolání vlastností jako jsou odpovědnost, uvědomělost, pevná vůle, houževnatost, výdrž a smysl pro vykonání zadané práce. Toho by bylo možno využít např. při výchově rodičů ( **** podáváme dětem s cílem přimět je tak k plnění domácích povinností), dále na základních školách k plnění domácích úkolů a udržení kázně. Díky zjištěným účinkům **** nalezne jistě uplatnění i jako terapie pro ******** delikventy. K vyvolání výše uvedených účinků **** jsou - podle odborných závěrů - nutné právě kakaové ******* (účinky po požití ******** vanilkových není známo).

Nespokojenci s nedosažením původních účinků mohou podávat své stížnosti na adresu dodavatele, popřípadě mohou proti němu zahájit kárné řízení pro klamavou reklamu.

Generální dodavatel : *****
Reklamační řízení : prozatím nezahájeno


Kulturní program
Absolvován v plné účasti, což budiž připsáno do posudků každého z účastníků (kruhy se tentokrát kupodivu neztratily).

Materiál
Zbyl.
Závěrečná ocenění

  • Zvláštní ocenění za mimořádné zásluhy (totiž donutit nás k vytvoření třech košíků, které nejsou jen na houby, ale na skutečně na houby), bylo uděleno hlavnímu instruktorovi.

  • Košíkářské vyznamenání I. stupně udělují si tímto též všichni adepti, a to především za odvahu a statečnost !

  • Čestný diplom získává asistent instruktora za projev mimořádné schopnosti při zajištění organizace akce, jakož i schopnost zajistit ostatním a sobě výbavu, na kterou sám zapomněl (kolíčky).

  • Řád zlaté vařečky získává vedoucí kuchyně a to za bramboráčky, které po lehké snídani absolvované cca v 11.00 hod coby poslední jídlo, přišly v 16.00 hod. po usilovné práci na košících opravdu k chuti.

  • Cenu útěchy dostává Sandáč Sendáček, za to že zas tak moc nevotravoval, nikoho nepokousal a občas i pobavil.

  • Mimořádnou prémii ve výši 1 ***.***. ***. ***,- *** uděluje Jarda Jardovi, za vypracování této odborné zprávy. Na tuto prémii bude založen speciální fond, do něhož přispějí účastníci sympózia adekvátní poměrnou částkou. Kromě finanční hotovosti, lze vložit i hmotné statky, cenné papíry a movitý i nemovitý majetek.
censor zpávy: *****
Dodatek :
Hrdinská brigáda při níž došlo k (dobrovolné :-) konfiskaci proutí z vrb jistého pána z obce Maxičky u Děčína.

Datum brigády : 3.3 2001
Účastníci : JA-RA-DA-KA-TO-RA
Lokace : Maxičky

Fotodokumentace

Kontrolní otázka:
Do kdy je pořeba Kamče vrátit katalogy z Frafurktského veletrhu ?    :-))


Dodatek II. - ex post :

Vzkaz jistému dobrodějovi z obce Maxičky u Děčína.

Vážený pane,
děkujeme Vám co nejsrdečněji, za Vaši vřelou dobrotivost s jakou jste nám ochotně poskytl příležitost splatit dluh naší matičce Zemi i našim ekologickým ideálům. Velice si vážíme, že jste nám umožnil realizovat na svém pozemku dobrovolnou brigádu a my se tak mohli přičinit vlastní pílí na asanaci Vaší kontaminované zahrádky. Jako důkaz své činnosti přikládáme rovněž následující odbornou expertízu:


Odborná expertíza proutí z Maxiček

Po sběru, bylo proutí převezeno do naší dekontaminační laboratoře v Doksech. Zde bylo v izolovaných skupinách ponecháno v karanténě, přibližně tři týdny. Následně byla stanovena následující diagnosa. Proces recyklace byl rozvržen zhruba do dvou dnů a jedno sta let.

1.) Biologické nebezpečí IV. kategorie - stupeň nejvyššího ohrožení!
Příčina : Zmutované mikroorganismy, které se staly základem potravního řetězce, dále byly zjištěny rozličné plísně a jiné blíže nespecifikované organické kolonie. Na vrcholu řetězce byl zjištěn neznámý druh červů.
Řešení: Usmrcení a celková dezinsekce použitím vysokofrekvenčního ultrazvuku (RAMMSTEIN eventuel. CAVE).

2.) Chemické zamoření I. stupně.
Příčina : Povrchové usazeniny vzniklé nánosem uhlíkatých sloučenin a jiného spadu (patrně jde o kombinaci jak lokálního, tak dálkového zdroje).
Řešení : Vlastnoruční odstranění závadné vrstvy z povrchu proutí a následný splach zamořeného materiálu do městské kanalizace v Doksech event. do Máchova jezera (více se tam vejde).

3.) Jaderné ohrožení - stupeň VI !
Příčina : Sekundární radiace obohacených atomů uhlíku. Podle nejnovějších poznatků, která byly v průběhu dekontaminačního sympózia předneseny jedním ze členů naší jednotky (a o kterých jsme ostatní neměli ani páru...) , byly vzorky materiálu pozitivně testovány na vysokoenergetické záření v oblasti gama (pronikavá radiace).
Řešení : Vyrobit z proutí košíky a jiné nenápadné předměty a tyto poschovávat po domácnostech, tak aby na to nikdo nepřišel. V lepším případě je někomu prodat, nejlépe Němcům*)

Varování:
Během diagnostické lhůty unikly z karantény blíže neznámé druhy létajících organismů - patrně mutace zjištěných červů - a ulétly neznámo kam. Vyvarujte se styku s těmito entitami. Pokud na ně přeci jen narazíte, raději utečte! Bude-li Vás víc, je naděje, že sežerou jen některé z Vás.

Doporučení:
Pořiďte si septik!
Fekálie a jiný biologicky vysoce toxický odpad vypouštěný z Vašeho domku, citelně narušuje přirozenou látkovou rovnováhu a druhovou skladbu v přilehlém okolí. V důsledku toho pak dochází na Vašich pozemcích k nežádoucí mutaci jednobuněčných mikroorganizmů, jejichž nekontrolovatelná populace, může být pro okolí vážnou hrozbou. Krom toho slouží jako základ potravního řetězce pro vyšší formy živočichů, které v konečném důsledku napadají i námi zabezpečované pruty.

Dále, i při vědomí Vaší motoristické vášně (jedinečnou sbírku automobilových disků na Vaší kůlně nelze přehlédnout), bychom Vás na příště rádi požádali: netopte už příště benzínem! Vedlejšími produkty nedokonalého spalování této látky či jiných vedlejších produktů ropy (mazut) ve Vašich kamnech jsou vyšší uhlovodíky, jejichž odstranění je, vhledem k jejich konzistenci, velmi obtížné.

S pozdravem

JARAPARA+DAKAR
První dobrovolná dekontaminační jednotka DOKSY.

 *) Tato poznámka není motivována rasovou nenávistí, nýbrž jedině a pouze ekonomickými hledisky: 200,-DM za košík je > než 200,-Kč za tentýž košík.


Začátek     
Ples SUPŠS v Kamenickém Šenově
Datum : 3.3.2001
Účastníci : JA-RA-PA-RA-DA-KA-MI

Fotodokumentace

Záznam o tom bude snad někdy sepsán...

Úvaha k zamyšlení :
Jak se jmenovala žába kouzelníka Čáryfuka ?
(Ti co nechápou, což je asi většina, vězte, že jde o pivo ! )
   a) Tačmud
   b) Tačud
   c) jinak
   d) použít nápovědu po internetu

Začátek     
Mount Studenec
Datum : 4.3.2001
Účastníci : DA-KA-R
Fotodokumentace

Poznámka : Kdo je to záhadné "R" ? (To už všichni víme!)

Sobota byla velmi pestrá a na zážitky bohatá - brigáda v nadmořské výšce bezmála celých 400 m !!! a pak ten vrchol plesové sezóny !!! Nedělní probuzení, přímo do zasněženého pozdního dopoledne, bylo dalším překvapením a dalo tušit, co nás čeká a nemine. Lyže jsem tedy rozhodně nevezl zbytečně. Vyplazili jsme se cestou proti proudu dravého Studeného potoka, překonali sedlo mezi Studencem a Bukovinou a v husté chumelenici jsme, vypadajíc jak YETTIOVÉ, stanuli na Křížovém buku. Byl to bez pochyby nejkrásnější běžkařský zážitek v Lužických horách. Sníh ideální, stopy projeté trasa přepestrá, klasické rovinky střídaly superobří sjezdy, které i Kamča zvládla na výbornou. Myslím, že sebou sekla jen 3 x a to vzhledem k převýšení je úctyhodný výkon.

-da-

Začátek     
Sraz na chalupě ve Studeném
Datum : 9-11.3. 2001
Účastníci : JA-RA-BE-DA

Fotodokumentace

Den první : pátek
        Večer již za tmy jsem naložil Bena a s Myšákem vyrazil do Kamenice naproti JA-RA. Na náměstí jsem vykroužil několik ladných smyček a nevidíc již zmiňované JA-RA, hnal jsem vozidlo vzhůru nad město. Mé bravurní manévry mohli JA-RA sledovat z bezprostřední blízkosti, neb se v inkriminovanou dobu nalézali v mnou monitorovaném prostoru. Nakonec jsme se šťastně shledali až nad městem. Cestou na naší letní haciendu jsme ještě stihli zkontrolovat funkce telepatického spojení, jež v budoucnu nahradí právě teď Vámi používaný internet. Zdálo se, že v pátek se již nic zvláštního nestane, opak byl však pravdou. Krom toho, že jsme se mírně ovínili (Müller Thürgau, Frankovka a Radkův ovocný kompilát), což mělo jistě i rozhodující vliv na průběh dalších událostí, někteří z nás si prožili své "tenkrát poprvé", což bylo jinými zase hodnoceno podstatně dramatičtěji, než samotnými prvoaktéry, jak se zdá, že jim zdálo, pokud se nemýlím. Nepopiratelným výsledkem ovšem byla, poněkud melancholickým opárkem zahalená kuchyně. Zábava se ne a ne chystat na kutě, a tak se večerní zahajovací sedánek, plný upřímných výpovědí ze strany všech řečníků, protáhl až do časných ranních hodin.

Den druhý : sobota
        Vzhledem k již zmiňovanému zábavněpravdomluvnému večeru, prokládanému vzletnými filozofickými úvahami, budíček tak nějak spontánně vyplynul na pozdní dopoledne. Nedivte se, po tak hutném večeru, byl i toto výkon hodný ocenění. Po vydatné a vpravdě královské snídani, přišla na řadu porada. Ono není jen tak, naplánovat dobrý výlet. První návrh padl, jak jinak od Radka a byl to skutečně návrh hodný svého původce : Tanečnice, Dymník, nebo přepadovka u Emči. Všechno to byly pěkné trasy, jen jedna chybička se tu, ale vloudila, ve dvanáct hodin se jen těžko dostanete pěšky a za světla dál, než do poloviny cesty. Zlepšovací návrh, použít již mnohokrát ověřených služeb ČD, vyšel také na prázdno. Asi opomněl podstatný fakt - a to osm kilometrů k nejbližší stanici. Pravděpodobně hodlal tuto vzdálenost překonat s pomocí Myšáka, to ale jaksi nebylo dost možné, jelikož nádrž na mě zívala prázdnotou již při cestě do Studeného a jediné peníze jsem směnil za docela jiné palivo (viz. Den první).   //zápis mimo protokol : na tomto místě cítím opravdu potřebu zdůraznit, nemístnost některých poznámek, jež se o mou osobu otřely v dodatku rallye Kamenice.(viz. dále).//    Nakonec padl návrh, na expediční cestu, cílem objevit a prozkoumat geologickou raritu - Vápenný vrch u Doubic. Jarda ještě doplnil trasu o několik nadbytečných kilometrů, to aby se vlk nažral a koza zůstala celá   //pozn. -JA- : Tím se asi myslí výlet na Spravedlnost, který jsem si na ostatních účastnících, vydupal, ačkoli oni už tam byli. Nakonec však nikdo nelitoval, viz.dále. -JA- //  
        Cesta do Chřibské nás vedla částečně i podzemní říší vodního náhonu, sloužícímu kdysi k pohonu stojů v textilce Na potokách. Z Chřibské jsme vystoupali na vrchol Spravedlnosti. Cestou jsme živě dramatizovali několik strastiplných historek, vážících se k historii popraviště nad Chřibskou, ty jsme pak také, coby ochotníci sehráli pod vrcholovým skaliskem. Z kopce byl výborný výhled směrem ke Studenci a Jedlové. Po pořízení nezbytné fotodokumentace, naše výprava zamířila do nejbližší oázy. Doubická hospoda byla vyhodnocena akademií skutečně vysoko. Příjemné prostředí, služby, i sortiment a obsluha (tu já ovšem hodnotit nemohu, ne snad, že bych nebyl dostatečně fundovaný, ale jsou tu jisté okolnosti). Jediným, ovšem velice vážným kazem na kráse, se jeví málem katastrofický mezistátní incident, způsobený našimi deutschlandskými sousedy, kteří málem zabili jednoho člena naší expedice, zvrhnutou židlí. Za výkřiku ,,Hund", jsme s hrůzou sledovali k zemi se krčícího Bena, kterého jen o chlup minula dubová židle. Naše opakované výzvy k uhrazení odškodného ve výši 100 DM se ukázaly nevyslyšenými i přes veškeré urgence. Tento nepříjemný incident se pak snažili vyžehlit jednou osmaženou hranolkou jiní germáni v jiné hospodě. Takováto snaha vyzněla, ale velice rozpačitě, totiž psi brambory nežerou !
        Vápenný byl z Doubice již kousek, a tak jsme za nedlouho spatřili cíl expedice - těžební jámy a zřejmě drenážní štolu. Vrchol kopce neposkytl sice žádný rozhled, ale výborný příjem našich mobilních radiostanic umožnil spojení s nepřítomnými členy, na které jsme nezapomněli.

Záznam komunikace:

10/03 17:12
Příjemce:
PAJA-mobil
SKUPINAJA-RA-BE-DA ZDRAVI Z VRCHOLU VAPENEHO VRCHU. JSTE OCEKAVANI NA SKLENKU RUMU ALE JINAK UZ "NIC" NEMAME... PS.OZVETE SEJESTE!

10/03 20:21
Odesílatel:
PAJA-mobil
PARATYM V DUSLEDKU EPIDEMIE VYRAZEN Z PROVOZU, RESP.-PAKO.ZDRAVIME HOCHY OD ZELENEHO STUDENCE.A CO ***** JE?NAVIDENOU NA PRISTI AKCI!!

Zpáteční cesta se nesla v duchu smrákajícího se pozdního odpoledne, vyšperkovaného lehkým deštíkem. V cestě do Rybniště nám stál ještě kopec Široký, jehož úbočí nevěstilo nic dobrého, leda vyjma dračí sloje. Menší zacházka (nikoli opruzová) slibovala úchvatný výhled do krajiny z Karlovy vyhlídky. Ta se nachází na odvrácené straně kopce, což opět prodloužilo návratovou trasu. Šero a mrholení problém vyřešilo, padl návrh jít cestou necestou, přímo za nosem, orientačním bodem se stal, na horizontu temnající Studenec. Ukázalo se, že naším směrem jde pěšina s kamennými schody, její kvalita klesala přímou úměrností s každým dalším stupínkem. Pak už stačilo prolézt křoviskama, blátem, polomem, přeskákat padlé kmeny a již jsme stáli na silnici - vopruz ? ne !
        Do Rybniště jsme dorazili za tmy, což mělo přímý vliv na naší další konverzaci o ,,těch od jinud" a v neposlední řadě i ztrátu cesty těsně nad Chřibskou. Pár koleček kolem tajemného statku a sláva již stojíme u hřbitova, náměstí je na dohled. Poslední zastavení v hospodě Radnice, ta již tolik Oscarů nedostala a ani hranolka nesplnila očekávání, i přesto jsme od odeslání protestní nóty do SRN upustili. Opět nikoliv vopruz - do Studeného jsme vyrazili, držíce se původního plánu, zkratkou přes Bukovinu. Zde se musím sám pochválit, neb bych se tu jinak asi jen těžko dočkal uznání. V naprosté tmě jsem vyvedl expedici z neprostupných hvozdů plných divé zvěře a notně zablácené účastníky šťastně dostal ve 22:00 do chalupy. Následoval knedlíkový koncert v podání Radka šéfkuchaře a Jardy, coby jeho pravé ruky. Po výborné večeři následovala chvíle pro erotiku, Peříčko však Radek strávil v předklonu a přitom zkoušel předstírat, že vše bedlivě sleduje a vůbec nespí. To samé provozoval i u erotického filmu, který koštoval tuším na rané osmdesáté léta, tedy žádný trhák. S koncem filmu, skončil i náš nabytý den.

Den třetí : neděle
        Vzhledem k poměrně pozdnímu opuštění pelechů a k značně vrtkavému počasí, které na nás střídavě zkoušelo déšť i slunce, zvolili jsme kratší trasu. Cílem byl vrchol Studence, to znamenalo vystoupit 736 metrů nad mořem. Posilněni snídaní, kterou jsme si mimochodem přichystali sami, vyrazili jsme vstříc dalšímu dobrodružství. Cesta vzhůru, podél Studeného potoka, nebyla ničím novým a v bujarém přátelském hovoru utíkala vcelku rychle. Za nedlouho jsme již mašírovali přes ještě zasněžené sedlo pod Studencem. K vrcholu již zbývalo jen několik kroků, jak jsme ostatně konstatovali, "je to coby kamenem dohodil a zbytek došel pěšky". Cesta nahoru i dolu se nesla v duchu - je tu bláto, suť a závěj, ale nic nezoufej, hlavně když to není vopruz. Ostatně tím jsme se utěšovali již předešlé noci, to když jsme po kotníky v blátě (a to je možná ještě ne docela přesné, jelikož skrze tmu nebylo vidět zcela nic) vraceli z Chřibské. Ve chvíli, kdy jsme stanuli na vytouženém vrcholu, se stal malý zázrak, počasí se umoudřilo a umožnilo nám výhled do dalekých krajů. Například Radek dalekohledem bedlivě sledoval, co že se u nich doma vaří, aby věděl na co se má těšit. Zřejmě nebyl dostatečně spokojen s výhledem, a tak aby mohl objektivně určit, o jakou omáčku se jedná, podnikl riskantní prvovýstup na bortící se rozhlednu. Pro zachování alespoň části členů expedice, rozhodli jsme se - já, Jarda a Ben, zůstat na pevné zemi a to v bezpečné vzdálenosti od možného dopadu zchátralé konstrukce rozhledny. Naštěstí se nikomu nic nestalo, a tak jsme se tradičně ještě mohli zapsat do vrcholové knihy a navázat spojení s nepřítomnými členy. Cesta dolů ubíhala rychle. Hnáni vidinou jídla, sestupovali jsme cestou, necestou - to spíš, dle již zmiňovaného hesla. V neděli jsem byl šéfkuchař já, Jarda se chopil polévky a Radek čile asistoval. Podávala se gulášová ? polévka a těstoviny s kuřecím masem na speciální omáčce, jejíž recept je mým výsostným tajemstvím. Po dobrém obědu však následoval sprint přes umaštěné nádobí, jež se nám podařilo nashromáždit za tři dny. Radek to celkem přesně spočetl na 20 osob. Pro maximální efektivnost jsme úlohy rozdělili následovně : Jarda myl, já oplachoval a Radek utíral. Nádobí jak po italské svatbě, jsme zvládli v rekordním čase jedné hodiny. Pak už následoval jen zběsilý úprk Myšákem do Kamenice, na kteroužto cestu nám zbylo necelých 15 minut. Jak dopadla má rallye Kamenice, nevím, ale pevně doufám, že jsem přijel včas.

-da-

A jak dopadla naše rallye "Kamenice" ? To se dozvíte právě ... ZDE
Začátek     

Košíkářské sympózium Doksy II.

Datum : 23-25.3.2001
Účastníci : JA-RA-PA-RA-DA-KA

Fotodokumentace

Sympózium bylo úspěšně (a tentokrát, k jistě nemalé radosti Radimově, i s časem na úklid :-) završeno v celkovém počtu šesti osob a 12 výrobků, tedy 3 košíky, 5 ošatek a 4 pomlázky. Za oběť sympózia padlo asi 70% veškerého ( mizerného) proutí z Maxiček.

A zde shrnutí jedné z účastnic :

Tak jak to vlastně bylo tento víkend ?
Bylo to fajn. Pohoda, klid, proutí, proutí a zase proutí. To mi utkvělo v mé paměti. Mezitím byl dobrý žvanec (co žvanec spíš bych to nazvala - prostřený stůl plný dobrot) a taky kulturní vložka,kterou nám přichystala paní Polóniová z TV NOVA. Chtěla bych poděkovat za pohostinost a výbornou organizaci vedoucího sympa Radima, který svůj úkol zvládl na jedničku. Také bych chtěla poděkovat nám všem ůčastníkům za píli a trpělivost. Mě teda doma potěšil kladný zájem mých rodičů k ošatkám, které jsem upletla. Přeji všem čest práci!!!

-ka-

Začátek     
Kam : Zadní Doubice
Datum : 28.4.2001
Doprava : kolmo
Trasa :
Studený - Chřibská - Chřibský hrádek - Doubice - dále od rozcestí nad Doubicemi po značené cyklostezce mezi vrchy Medvědicí a Hřebcem - přes Kuní Vrch - okolo Slunečného vrchu - Zadní Doubice - SRN (ilegálně) - Kyjovské údolí - Kyjov - Doubice - Chřibská - Studený
Účastníci : JA-RA-DA




Úvodní stránka Kyberkroniky Kyberkronika   předecházející  -  následující
Začátek     
   Úvod Nástěnka Akce v plánu Kyberkronika Album Seriál Hitparáda hospod Kvíz U Mudrce Ouško Archiv  

Poslední aktualizace : 7.9.2001
Realizace stránky :    Jarda Rež
Námět :  
Radek Musil   &   Dan Jaček   (oba nezávisle na sobě :-)
Autoři textů :
-da- :       Dan Jaček
- ka- :       Kamča Veselá
ostatní:    Jarda Rež